Idylka
Huracán Performante mi Lamborghini půjčilo na okruhu Misano, ale to nebylo všechno. Dostal jsem další tři hodiny na projížďku. Na nic jsem nečekal, nasedl a rychlostí vyrazil až za hranice Itálie. Tedy jen do 30 kilometrů vzdáleného malého státu, který kromě jiného proslavily rallyové legendy, do San Marina.
Když vám někdo nečekaně nabídne klíčky od jednoho z nejlepších supersportů současnosti, skočíte po nich bez váhání a říkáte si, jestli se vám to nezdá. Ne. Tohle nebyl sen. Seděl jsem v desetiválcovém Lambu se zvědavostí, jak si tohle auto na menším roadtripu povede.
Byla to pro mě první příležitost, vyzkoušet si model Huracán z pozice řidiče. A dojmů bylo hodně hned po usednutí za volant. Tento konkrétní kus měl standardní alcantarové sedačky, do kterých pohodlně zaplujete a zároveň dobře drží tělo. Na delší cestu je oceňuji víc než příplatkové skořepiny. Odklopuji červený kryt startovacího tlačítka a probouzím k životu atmosférický desetiválec. Tenhle rituál miluju. Je to jako ve stíhačce. Zatím nechávám režim Strada a v poklidu vyjíždím z areálu okruhu. Zdejší kopcovitá oblast slibuje super svezení. Proto schválně nejedu napřímo přes údolí, ale vybírám na mapě několik serpentin, které vypadají zábavně. Prosoukávám se nejdřív přes hustší dopravu a několik kruhových objezdů. Na auto si velmi rychle zvyknete a bez problému se s ním dá popojíždět v provozu. Výhled ven je kupodivu ok. Ve zpětném zrcátku dominuje obrovské křídlo, ale ve výhledu vám nebrání. Překvapilo mě, jak rychle jsem si zvykl na páčku blinkrů umístěnou na volantu, která je vlastně převzatá z motorek a funguje úplně stejně. Jedna věc je mi ale nepohodlná. Není zde dostatek místa na odložení levé nohy a trvá mi dlouho, než pro ni najdu trochu komfortnější pozici. Hned v první vesnici zjišťuji, že vyjížďka s Lambem bude atrakcí pro všechny, kteří mě uvidí. Takovou mánii zažijete pouze tady. Italové tyhle auta prostě milují. Tolik úsměvů, palců nahoru a mávání, lidé z toho mají prostě radost, a tak to má být.
Konečně vyjíždím mimo vesnice na první zakroucenou okresku. Měním charakter Huracánu režimem Sport a řazení přebírám do svých rukou. Performante je najednou úplně jiné auto, když s ním začnete jet rychle. Nejvíce vás ohromí charakter motoru, který má špičku v 8000 otáčkách a vydává dokonalý zvuk jak z výfuku, tak i v interiéru, kde ho za hlavou slyšíte se točit. Dokonalost, směju se od ucha k uchu! Co mi přijde až příliš teatrální, je intenzivnost práskání z výfuku. Nelíbí se mi to u spousty aut, přijde mi to přehnané a umělé. Co se ještě zvuku týče, tak si hodně užívám podřazování s meziplyny. Sladění motoru s dvouspojkovou převodovkou je zde perfektní. K tomu mě baví celková tuhost auta a naladění podvozku, který neodmítá spolupráci ani na nerovnostech. Performante je na zdejších silnicích i přesto občas nestabilní. Mohou za to díry na cestách a zvlněný asfalt v kombinaci s rychlostí, ve které se s Performante pohybujete. Občas se vám stane, že nemáte všechna kola přilepená k silnici, což rozhodně nedělá dobrotu. Potenciál auta se 640 koňmi tady nemáte šanci využít na sto procent, navíc cesty jsou někdy hodně úzké.
Po prvních rychlých kilometrech zastavuji a dělám pár fotek. A nejen já. Lidé jedoucí kolem zastavují také, a tak mám najednou kolem auta asi 5 Italů, kteří si chtějí udělat fotky na telefon. Tím se mi zastávka trochu prodlužuje, ale tak to tady prostě chodí. I laici, kteří se mě ptají, jestli je to Ferrari, chtějí mít aspoň jednu fotku. Dost ale bylo neplánovaného pózování, musel jsem pokračovat směr San Marino, abych se stihnul včas vrátit.
Asi po hodině cesty jsem dorazil na místo. Vyjel jsem až k hradbám na horu zvanou Monte Titano, která je součástí hlavního města. Dohlédnete odsud až na moře. Úžasné. Historie republiky sahá až do roku 301 a projíždět zde ve žlutém placatém autě má svoji atmosféru. Žádné předvádění, jen jsem v klidu proplul centrem kolem hradní stráže a po chvíli zase zpátky, potřeboval jsem nějaký čas k dobru, abych ještě udělal pár fotek.
Vytipoval jsem si na mapách jinou trasu a tentokrát měl větší štěstí. Silnice zde nebyly tak rozbité a já mohl na Performante trochu víc přitlačit a užít si ho. Funguje jako dokonalý stroj a to mám pocit, že ho využívám jen na nějakých 75%. Baví mě zde chodit ostře na brzdy, protože karbonkeramické kotouče mají neuvěřitelný účinek a v brzdovém pedálu mám výbornou zpětnou vazbu. Akcelerace je samozřejmě mohutná, ale právě proto občas netočím motor ani do červeného pole, abych na úzké okresce všechno stíhal. V technických pasážích mi trochu vadí napevno uchycená pádla. Možná je to o zvyku, ale já mám radši, když se otáčí zároveň s volantem.
Nakonec dělám ještě několik fotek a užívám si pohled na auto zvenku. Design je pro Lambo typický a líbí se mi, že Performante odkazuje na závodní verze Huracánu. Netradiční je evoluční zpracování karbonových dílů za účelem snížení hmotnosti. Není to tedy jen designová parádička, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Tenhle roadtrip mi umožnil poznat výhody moderního supersportu. Performante je skvělý obojživelník. Můžete s ním v klidu jezdit každý den a zároveň se za jeho volantem neskutečně pobavit na okreskách či okruhu. Je to auto jako stvořené pro roadtripy a to vlastně i v zimě, díky pohonu čtyř kol. Proč ne.
Z okruhu Misano je San Marino vzdálené pouhých 30 kilometrů
Jestli nemáte rádi pozornost, vyhněte se výrazným barvám. Žluté Performante vyniká naprosto všude
Z netradičně zpracovaného karbonu je vyrobené i zadní křídlo, nebo difuzor
Za volantem Huracánu jsem seděl poprvé a hned to byla vrcholná verze Performante
Výhled z hory Monte Titano v San Marinu bere dech. Při hezkém počasí dohlédnete až na moře
Atmosférický desetiválec produkuje 640 koní
Aventador a Carabinieri
Po Huracánu jsem ještě na chvilku dostal dvanáctiválcový Aventador S. Na okresku nepůsobí na první pohled jako ideální parťák, ale když mu přijdete na chuť, vede si velmi dobře. Faceliftu hodně pomohlo natáčení zadních kol. Na silnici je auto obratnější a nepůsobí tak mohutným dojmem. Brutální V12 naháněl strach nejen mě, ale i všem okolo. Možná proto na mě někdo zavolal Carabinieri. Tohle jsem v Itálii nečekal, ale ono je to pochopitelné. Proběhla důkladná kontrola všech dokumentů. Nakonec mi doklady vrátili se slovy: Piano Piano! Tak jsem z mojí oblíbené okresky nedaleko Misana raději zmizel.
Díky časopisu Faster.
Nenechte si ujít Faster Magazine #55, kde kromě tohoto článku najdete spoustu dalšího zajímavého čtení.